V této knize se autorka slavných Monologů vaginy zamýšlí, co znamená „mít (v)hodné tělo“.
Enslerová se svěřuje jak s nechutí ke svému „více než čtyřicetiletému“ břichu, tak k nejrůznějším trenažerům, dietám a fašistickým osobním trenérům. Individuální výpovědi zachycují stárnoucí editorku ženského magazínu, která je dodnes pronásledována kritickými poznámkami své matky a zoufale se honí za dávno ztraceným mládím, zatímco neúnavně provádí sedy lehy, mladou Afroameričanku trpící hladem v táboře na hubnutí, portorikánskou ženu z Brooklynu, jež se nebojí velkého zadku: jejím největším děsem je povislost pozadí (tzv. druhý pár stehen), pětatřicetiletou modelku - manželku plastického chirurga, kterou její perfekcionistický manžel centimetr po centimetru mění k dokonalosti, mladou lesbičku pracující v piercingovém studiu s bradavkami propíchnutými kovovými tyčinkami, Židovku, čtyřicátnici, která si nechá kvůli staršímu manželovi zúžit vaginu, Italku, kterou v dětství zneužil matčin partner, a ona svou nejistotu obrací v nenávist k vlastnímu tělu.
Nakonec nám Enslerová představuje i několik žen, které se svým tělem dokázaly najít smír: Slavná herečka Isabella Rossellinyová hovoří o tom, jak ji propustila významná kosmetická firma, protože měla čtyřicet a byla silná a nesmlouvavá; čtyřiasedmdesátiletá masajská žena oslavuje každé tělo jako znak božské rozmanitosti; Indka, jež si sice oblíbila šlapací pás v posilovně, ale zároveň má ráda své ženské tvary, které jediné dokážou správným způsobem udržet sárí; v Afgánistánu se Enslerová setkává se zahalenou ženou, která je kvůli sladké a zakázané chuti zmrzliny ochotna riskovat uvěznění...
Kniha je působivou, hluboce dojemnou i nesmírně vtipnou výpovědí o životě dnešních žen, které mají nejrůznější schopnosti, často i velké možnosti, ale jen s velkými obtížemi jsou schopny přijímat sebe samé - svá (tak různá) těla...